Moc krásný...

10. ledna 2008 v 21:34 | Walerie Wrbowá.... |  *Dopis mé kamarádky...*
Jak zvláštní je život.
Jak je jednoduchý a přece těžký.
Láska. Proč si ho stěžovat něčím tak bolestivým a přece krásným?
Nestačí snad přátelství mezi dvěma lidmi?
Bohužel ne.
Ale proč?
Protože každý z nás potřebuje něčí lásku a cítit se tak výjmečnými vůči tomu druhému.
Jak by byl ten život jednoduchý bez lásky.
Ale tak smutný.
Nepodstatný a krutý.
Zkuste být celý den doma a vypnout telefon.
Budete se cítit opuštění a smutní.
Zkuste někam vyrazit a pobavit se.
Budete se cítit žádoucí a nenahraditelní.
Najednou zjistíte že život bez lidí a nějakého optimismu je naprosto vyloučený.
Potřebuje ho každý.
Ale proč?
Láska. Co je to?
Vášeň.Přitažlivost.Jíjimečnost.Něžnost. Strach.Smutek. Touha. Lež. Bolest.
Několik citů dohromady co v nás vyvolává zmatek.
Tolik starostí.
Nač se tak trápit.
Jak je to zvláštní.
A přece když vám někdo řekne že vás miluje zaleknete se a raději toho druhého od sebe odeženete než aby jste se pokoušeli o nějaký vztah, ze strachu že by vám ublížil, nebo že nechcete aby jste ublížili vy jemu.
Proč?
Nepochopitelné.
Toužíte po tom několik dní, nocí, měsíců nebo i let.
A stejně to uděláte.
Strach.
Jeden z citů lásky.
Tolik po tom ale toužíte.
Každý okamžik čekáte že vám někdo zavolá, nebo vás osloví a řekne ty dvě nádherná slova.
Tak proč je odmítnout?
Jedině tak, že by jste svůj cit neopětovali.
Tolik toho víte a přece děláte ty samé chyby.
My všichni je děláme.
Nejsme schopní se napravit.
Ovšem někteří z nás se dokázali ponaučit ze svých chyb.
Jak je to zvláštní.
Napsala to má kamarádka,je to moc hezké a také prawdiwé....
 

Kam dál

Reklama